Projekt (DEZ)INFORMACE, registrační číslo AMIF/22/09 je financován Evropskou unií v rámci národního programu Azylového, migračního a integračního fondu a rozpočtu Ministerstva vnitra České republiky.
V Česku žilo dle statistik Ministerstva vnitra k 31. lednu 2024 1 072 567 cizinců, což tvoří zhruba 10 % celkové populace ČR. Pro lepší představu, to je přibližně počet obyvatel Moravskoslezského kraje. Zdá se vám to moc, nebo málo? Počet cizinců na našem území každoročně stoupá – zatímco v roce 2000 žilo v Česku kolem 200 tisíc cizinců, o deset let později to bylo přibližně dvakrát tolik. Nicméně největší skok pozorujeme až od konce února 2022, kdy do Česka, stejně jako do většiny zemí EU, zamířily tisíce Ukrajinců v důsledku ruské vojenské agrese na Ukrajině. Podle údajů Ministerstva vnitra České republiky ke konci ledna 2024 pobývalo v Česku kolem 386 500 Ukrajinců s dočasnou ochranou. Statistiky ministerstva ale nezahrnují všechny cizince, kteří u nás pobývají. Jak to tedy s počty cizinců v Česku skutečně je?
Reálné počty vs. oficiální statistiky
Oficiální čísla Ministerstva vnitra nepostihují turisty ani cizince, kteří u nás pobývají méně než 90 dní. Zároveň neodráží reálné počty občanů Evropské unie. Ti nepotřebují k pobytu v Česku žádné povolení. Měli by se pouze nahlásit na cizinecké policii, pokud plánují zůstat dlouhodobě. V porovnání s ostatními zeměmi EU ale stále patříme spíše k těm s poměrně malým podílem občanů jiné národnosti v populaci. Například takové Lucembursko má 47 % cizinců, v Rakousku a Estonsku je to 17 % (dle Eurostatu k lednu 2022). I Češi samozřejmě přesidlují do jiných zemí. V roce 2019 jich takto emigrovalo téměř 78 tisíc.
Odkud k nám cizinci přicházejí?
Nejpočetnější komunitu cizinců na území Česka již delší dobu tvoří Ukrajinci. Před vypuknutím ruské vojenské agrese na Ukrajině jich tu žilo 199 210. V důsledku ruské vojenské agrese nyní žije v Česku přes 580 000 Ukrajinců. Následuje Slovensko (119 419) a s větším odstupem pak Vietnam (67 966) a Rusko (40 804), dále Rumunsko (20 544), Polsko (17 810), Bulharsko (17 941), Mongolsko (12 666) a Německo (12 609). Cizinecká populace v Česku je ale rozmanitá s příchozími téměř ze všech koutů světa. Narazit tak můžete i na někoho z Jamajky (19), Mosambiku (10) nebo třeba Svaté Lucie (5). Nejvíce cizinců si za svůj domov vybralo Prahu, v hlavním městě jich žije přes 30 %. Z ostatních krajů je nejpopulárnější Středočeský (bez Prahy) a následuje Jihomoravský kraj. Naopak nejméně cizinců žije v Olomouckém a ve Zlínském kraji. Aktualizované statistiky k počtu cizinců pravidelně vydává Český statistický úřad nebo Ministerstvo vnitra.
Až do února 2022 přicházeli cizinci do Česka nejčastěji za zaměstnáním (zatímco v roce 2021 to bylo důvodem pro udělení pobytu u 64 % nově příchozích cizinců, v roce 2023 to bylo jen 19 %). Se začátkem ruské vojenské agrese na Ukrajině se nejčastěji vydávaným typem pobytu stala dočasná ochrana, která je udělována občanům Ukrajiny. Její zastoupení se v loňském roce mírně snížilo (z 38 % v roce 2022 na 35 % v roce 2023). Mírný nárůst zaznamenal oproti roku 2022 naopak účel pobytu sloučení s rodinou (10 %). Za studiem a vědeckým výzkumem zamířilo do Česka 5 % osob, kvůli podnikání necelé 1 %. Kdo může v Česku pobývat „volně“ a která skupina cizinců naopak musí plnit tzv. účel pobytu?
Občané EU pobývají v ČR volně
Zákon dělí – zjednodušeně řečeno – cizince do dvou skupin. Do první skupiny patří občané států Evropské unie (a Evropského hospodářského prostoru, tedy Norska, Islandu a Lichtenštejnska, plus Švýcarska). Ti mají právo volného pohybu a pobytu zaručené Smlouvou o fungování EU. To znamená, že mohou přicestovat a pobývat v Česku jen na základě cestovního dokladu nebo dokladu totožnosti. Pokud zůstávají déle, měli by se nahlásit na cizinecké policii. Dále mohou (ale nemusejí) požádat o potvrzení o přechodném pobytu, díky kterému se jim snadněji komunikuje s českými úřady. Úplně stejným způsobem mohou samozřejmě Češi cestovat a pobývat v ostatních zemích EU.
„Třetizemci“ na území ČR pouze při plnění účelu pobytu
Druhou skupinu tvoří cizinci z ostatních, tzv. třetích zemí (tedy mimo EU). Většina z nich musí mít pro vstup na naše území vízum. Pokud zůstávají delší dobu, potřebují povolení k dlouhodobému pobytu (typ přechodného pobytu). Výjimku mají cizinci, kterým je vízová povinnost zrušena (ale pouze pro krátkodobé pobyty do 90 dní), například občané Japonska nebo USA.
Jak to většinou probíhá, pokud chce „třetizemec“ přesídlit do Česka? Cizinec ze země mimo EU musí mít před vstupem na naše území i během celého pobytu zajištěný tzv. účel pobytu. V závislosti na tom, co plánuje v Česku dělat, si musí (zjednodušeně řečeno) obstarat povolení k zaměstnání nebo podnikání, musí být přijat ke studiu v akreditovaném programu nebo musí doložit, že je rodinným příslušníkem cizince s již povoleným pobytem. K tomu si musí koupit relativně nákladné komerční pojištění, sehnat bydlení dle zákonných norem a prokázat, že má dostatečné množství peněz pro sebe i svoji rodinu, jsou-li v ČR spolu. Navíc, pokud během pobytu v Česku „třetizemec“ ztratí práci (jak se to stalo řadě lidí v důsledku pandemie covidu-19), vyloučí ho ze studia nebo jeho podnikatelské aktivity negenerují dostatečný zisk, přichází i o povolení k pobytu.
Povolení k dlouhodobému pobytu se vydává většinou na jeden až dva roky a při každé žádosti o prodloužení musí cizinec znovu prokazovat, že splňuje všechny podmínky. Teprve po pěti letech lze zažádat (po splnění řady dalších náležitostí) o povolení k pobytu trvalému, který už plnění účelu nevyžaduje. Ke konci ledna 2024 mělo v Česku trvalý pobyt okolo 33 % cizinců. Podmínek pro vstup a pobyt v Česku je tedy celá řada, zorientovat se v nich a všechny je plnit rozhodně není snadné. Samotný zákon o pobytu cizinců prošel od svého vzniku v roce 1999 64 novelizacemi (podrobněji na stránkách Ministerstva vnitra).
Počet zahraničních pracovníků se neustále zvyšuje. Podle statistik MPSV ke konci roku 2023 bylo na českém trhu zaměstnáno 823 945 cizinců a 118 383 cizích státních příslušníků v Česku podnikalo. Nejvíce je v Česku zaměstnáno Ukrajinců, následují pracovníci ze Slovenska, Polska, Rumunska, Maďarska a Bulharska. Největší podíl cizinců je zaměstnán ve zpracovatelském průmyslu (téměř 27 %). Následují administrativní a podpůrné činnosti včetně agenturního zaměstnávání (kolem 20 %). Dále velkoobchod s maloobchodem a stavebnictví (oboje mezi 9 % a 10 %). Na druhé straně odvětvím s nejnižším zastoupením zaměstnaných cizinců zůstává veřejná správa (0,2 %). Různá míra zastoupení cizinců v pracovních odvětvích reaguje na nedostatek pracovních sil na domácím trhu práce. Jinými slovy, cizinci často pracují v odvětvích, kde se zaměstnavatelům nedaří sehnat české pracovníky, a zastávají pracovní pozice, o které není mezi Čechy dlouhodobě zájem. Pandemie covid-19 také ukázala, že Česko má nedostatek kapacit také ve zdravotnictví a pečovatelských službách. I v této oblasti pracuje řada cizinců. K 31. prosinci 2023 se o české pacienty a klienty pečovatelských služeb staralo přes 21 tisíc cizinců – zhruba třetina těchto pracovníků pochází ze zemí mimo EU.
Jakým způsobem se zapojili do pracovního procesu ukrajinští uprchlíci?
Podle analýzy PAQ Research v Česku aktuálně pracuje 72 % ekonomicky aktivní populace osob s dočasnou ochranou.
Je ekonomická migrace do ČR nějak regulovaná?
Příchod do Česka za prací podléhá silné regulaci. Pracovní povolení pro občany ze zemí mimo EU jsou obvykle vázaná na konkrétní pracovní místo a podmíněná předchozím testem trhu práce. Většina pracovních pozic musí být nejdříve vyvěšena po dobu 30 dní pouze pro české a EU občany, než je může zaměstnavatel nabídnout i zájemcům ze třetích zemí. A co mzdy? Podle údajů Českého statistického úřadu nejsou v běžných dělnických profesích ve výdělkových úrovních mezi zahraničními a českými pracovníky výrazné rozdíly, pouze ty způsobené vyšším počtem přesčasových hodin u cizinců. Kromě podmínek, které cizinci musí splnit, chtějí-li u nás pracovat, reguluje vláda ekonomickou migraci i kvótami a systémem podpůrných programů pro určité skupiny pracovníků, na jejichž příchodu má český trh práce zvýšený zájem. Vláda každoročně reaguje na požadavky českých firem, které nemohou na českém trhu práce najít dostatek kvalifikovaných zaměstnanců, a na základě toho navyšuje kvóty pro zahraniční zaměstnance. Jedná se zejména o IT specialisty, vývojáře software, inženýry, lékaře, zdravotní sestry, obsluhu strojů, montážní dělníky, zedníky a podobné profese, které chce Česko najít například na Filipínách, na Ukrajině, v Bosně a Hercegovině, v Gruzii či v Moldavsku.
Ke konci června 2023 bylo cizincům žijícím v Česku vyplaceno pouhých 3,8 % z celkového finančního objemu všech sociálních dávek. Z toho 2,1 % obdrželi občané EU a přes 1,7 % cizinci ze třetích zemí. Ve srovnání se stavem ke konci roku 2022 tedy nedošlo v těchto podílech k žádné změně. Tato čísla nezahrnují dávky, které obdrželi ukrajinští uprchlíci v režimu dočasné ochrany, ani výplaty solidárním domácnostem. V případě tzv. třetizemců stále platí, že pokud by jejich podíl na objemu všech sociálních dávek měl odpovídat jejich podílu na populaci ČR, musel by být více než dvojnásobný. Cizinci, kteří jsou u nás zaměstnaní nebo podnikají, přitom přispívají do systému prostřednictvím povinných odvodů a daní stejnou měrou jako Češi. A jak je to s nárokem na dávky? Může o ně žádat každý, kdo u nás pobývá?
Na které dávky mají cizinci nárok?
Nárok na jednotlivé typy dávek se liší v závislosti na tom, jestli je cizinec občanem EU, nebo pochází ze třetí země. Roli hraje mimo jiné i druh pobytu, jeho délka a to, jestli je cizinec v Česku ekonomicky aktivní. Pojďme se na celou věc podívat podrobněji. „Třetizemci“ mohou žádat o dávky státní sociální podpory, tedy dávky, které slouží k podpoře nízkopříjmových domácností a rodin s dětmi (přídavky na děti, příspěvek na bydlení apod.). To se ale týká jen určitých skupin cizinců, například těch, kteří mají v Česku zaměstnaneckou kartu nebo udělenou mezinárodní ochranu. Ostatní, které zákon konkrétně nezmiňuje, mohou o tyto dávky žádat až po roce ode dne hlášení k pobytu. Občané EU mají naopak nárok žádat o řadu dávek státní sociální podpory hned. Musejí být ale v Česku ekonomicky aktivní nebo zde prokázat faktické bydliště, jinak si také počkají jeden rok. Na většinu dávek v hmotné nouzi – tedy takové dávky, které reagují na propad příjmů domácnosti pod hranici chudoby – dosáhnou především cizinci s trvalým pobytem. Při posuzování žádosti o trvalý pobyt a občanství se (kromě řady dalších náležitostí) zkoumá i to, zda cizinec nebyl během svého dosavadního pobytu v Česku příliš velkou zátěží pro sociální systém. Systém vyplácení dávek cizincům je obecně velmi složitý a ti, kteří chtějí o dávky požádat, musejí ve většině případů splnit celou řadu náležitostí. Podrobné informace k této problematice poskytují webové stránky Ministerstva práce a sociálních věcí.
V roce 2023 cizinci spáchali 5 % všech objasněných skutků. Trestně stíháno bylo 9 345 osob. Čísla pachatelů trestné činnosti zahrnují jak občany EU, tak cizince ze třetích zemí. Je potřeba zdůraznit, že páchání trestné činnosti má dopad na možnost cizinců pobývat na našem území. Pokud se „třetizemec“ s přechodným pobytem dopustil trestného činu a byl za něj pravomocně odsouzen, přistupuje Ministerstvo vnitra ke zrušení jeho pobytu. Která státní příslušnost je mezi pachateli trestných činů nejvíce zastoupená? A jakých trestných činů se cizinci dopouštějí?
Podrobněji k číslům o kriminalitě
Pokud porovnáváme podíl cizinců na trestné činnosti, je potřeba zmínit dvě věci. Za prvé, cizinců ze zemí EU je v Česku více než uvádějí oficiální statistiky – občané EU totiž nemají povinnost registrovat svůj přechodný pobyt. Za druhé, při statistikách je třeba zohlednit i demografickou strukturu cizinců. Tedy skutečnost, že největší podíl cizinců v Česku tvoří dospělí v produktivním věku. Tyto dvě skutečnosti je potřeba mít na paměti, když porovnáváme podíl cizinců na spáchané kriminalitě vůči podílu cizinců pobývajících v Česku. V cizinecké populaci převažují muži nad ženami. Ve skupině všech mužů v ČR ve věku 25-49 let, kteří jsou nejčastějšími pachateli trestných činů, je podle oficiálních statistik zhruba 11 % cizinců. Z daných čísel vyplývá, že cizinci žijící v Česku nemají vyšší sklon ke kriminalitě, než domácí populace. Podrobněji viz Kriminalita cizinců v Česku.
V roce 2023 mezi trestně stíhanými cizinci převažovali příslušníci Ukrajiny (3 508) a Slovenska (2 465), což jsou také dvě nejpočetnější cizinecké komunity žijící v Česku. Pak až s větším odstupem následují občané Moldavské republiky (388), Polska (350) a Rumunska (337). Dle údajů Ministerstva vnitra se nejvíce cizinců dopouští trestných činů spadajících do kategorie tzv. zbývající kriminality, kam patří zejména ohrožení pod vlivem návykové látky, opilství a dopravní nehody z nedbalosti.
Trvale mají cizinci větší zastoupení u několika trestných činů. Jedná se o padělání a pozměňování veřejné listiny, nedovolené překročení státní hranice nebo porušení práv k ochranné známce. Stále platí, že Česko patří celosvětově k nejbezpečnějším zemím a v posledních letech zde kriminalita spíše klesala. Vysoká míra bezpečnosti je pak jednou z věcí, které cizinci na životě v Česku nejvíce oceňují.
V roce 2023 bylo odhaleno při nelegální migraci na území Česka celkem 13 898 cizinců. Co nám takové číslo řekne? A co přesně si máme pod pojmem „nelegální migrace“ představit?
V médiích se často mluví o nelegální migraci v souvislosti s pokusem o neoprávněné překročení hranic nebo se snahou cizinců dostat se přes Česko do dalších zemí EU. Většinu neoprávněně pobývajících cizinců ale tvoří ti, kteří vstoupili do Česka legálně, ale překročili povolenou dobu platnosti víza nebo pobytu, často v souvislosti s výkonem zaměstnání.
Tranzitní nelegální migrace
V rámci nelegální migrace rozlišujeme dvě základní kategorie – nelegální pobyt na území ČR, který zahrnuje i tranzitní nelegální migraci, o níž se právě často dozvídáme z médií, a nelegální migraci přes vnější schengenskou hranici (mezinárodní letiště), která se každoročně pohybuje v nižších stovkách osob. V případě tranzitní nelegální migrace se jedná o situace, kdy cizinec využívá pozemní cesty či vnitroschengenského letu k tomu, aby se přes ČR dostal dále do Německa nebo dalších států západní a severní Evropy. V roce 2023 bylo u nás takto zadrženo 4 742 osob, což je o 78 % méně než v roce 2022.
Česká republika je i nadále tranzitní a nikoli cílovou zemí. Ze strany migrantů není téměř využívána možnost požádat si o mezinárodní ochranu na našem území.
Hned v úvodu je potřeba říct, že občané Ukrajiny, kteří prchají v důsledku ruské vojenské invaze na Ukrajině, získávají specifický status pobytu – tzv. dočasnou ochranu. Nejedná se tedy o azyl. Česko vykazuje dlouhodobě velmi nízká čísla kladně posouzených žádostí o mezinárodní ochranu. V roce 2022 udělilo Ministerstvo vnitra azyl či doplňkovou ochranu 481 osobám. Nejvíce žádostí (279) bylo schváleno občanům Ukrajiny, následovali Afghánci (42) a občané Sýrie (32). V roce 2023 bylo podáno 1 395 žádostí, nejvíce žadatelů pocházelo z Turecka (212). Jak souvisí žádosti o mezinárodní ochranu, respektive kategorie uprchlictví, s nelegální migrací?
Azyl a doplňková ochrana – základní pojmy
Nelegální migrace, tedy případy, kdy cizinci vstupují nebo pobývají v cílové zemi bez potřebného oprávnění, úzce souvisí s kategorií uprchlictví. Řada osob, kterým je později přiznána mezinárodní ochrana, vstupuje na území dané země bez víza či pobytového oprávnění. Jednoduše řečeno, pokud je člověk v zemi původu pronásledován (z důvodu rasy, náboženství, politických názorů aj.), vydává se na cestu v zájmu ochrany svého života a zdraví (tedy prchá) bez předem vyřízeného pobytového oprávnění a o mezinárodní ochranu žádá až po vstupu do bezpečné země. Nic jiného mu často ani nezbývá. Příslušné orgány – v Česku to je Ministerstvo vnitra – pak posoudí, zda má na takovou ochranu nárok, a případně mu udělí azyl. Řízení o udělení mezinárodní ochrany by mělo trvat nejdéle šest měsíců, ale v mnoha případech se protáhne z důvodu složitého posuzování i na několik let. Pokud ministerstvo nezjistí dostatečné důvody pro azyl, ale shledá, že by v případě návratu do vlasti hrozil trest smrti, mučení nebo nelidské zacházení, udělí cizinci doplňkovou ochranu. Ta je na rozdíl od azylu udělována na časově omezenou dobu a po této době se znovu zkoumá, zda důvody k jejímu udělení stále trvají.
Jaký status mají lidé prchající z Ukrajiny?
Lidem prchajícím před ruskou invazí na Ukrajinu je v Česku, potažmo v EU, udělován separátní status takzvané dočasné ochrany. Ten byl sice vytvořen již v roce 2001 v návaznosti na hromadný útěk občanů bývalé Jugoslávie, ale dlouho zůstával „spícím“ právním institutem. K jeho aktivaci přistoupila Rada EU teprve v březnu 2022.
Pro udělení trvalého pobytu je kromě celé řady dalších náležitostí nezbytné prokázat znalost češtiny na úrovni A2 úspěšným složením zkoušky. A2 předpokládá schopnost jednoduché konverzace a porozumění například v zaměstnání, na úřadech, u lékaře, ve škole. Vyšší úroveň, konkrétně B1, musí spolu s testem z českých reálií zvládnout ten, kdo chce žádat o české občanství. Test z reálií se zaměřuje na českou kulturu, historii a další společenské otázky. Jeho úspěšný absolvent musí například vědět, kolik je v Česku minimální mzda, jak se říká období rozvoje české kultury v 19. století nebo které město v jižních Čechách figuruje na seznamu UNESCO. Požadavky na znalost českého jazyka a kultury jsou součástí obecnější integrační politiky, která klade důraz na úspěšné začlenění cizinců do většinové společnosti. Cílem integrace je podpořit zapojení cizinců do společnosti a vytvořit podmínky pro kvalitní soužití všech obyvatel ČR. Kdo se na integraci cizinců v Česku podílí? A jak takové integrační aktivity vypadají?
Centra na podporu integrace cizinců
Základním stavebním kamenem integrace cizinců v Česku je síť 18 Center na podporu integrace cizinců, která fungují ve všech krajích ČR. Cizincům poskytují právní a sociální poradenství, kurzy češtiny, doprovody na úřady a další služby. Pomáhají jim zorientovat se v novém prostředí a získat lepší povědomí o základních právech a povinnostech. Centra ulehčují práci i úřadům a dalším institucím jako například školám, kde je větší množství cizinců, a to prostřednictvím školení pracovníků nebo třeba poskytování tlumočení a asistencí. Integrace působí také jako prevence. Díky těmto podpůrným programům je v Česku minimum negativních sociálních jevů spojených s migrací (vznik uzavřených komunit cizinců, jejich radikalizace atd.). V neposlední řadě pořádají integrační centra komunitní akce, kde mají cizinci a čeští občané možnost se lépe poznat. Činnost center je v současné době financována z prostředků Evropské unie a rozpočtu Ministerstva vnitra České republiky.
Integrace jako společné úsilí
Kromě Center na podporu integrace cizinců působí v Česku i další neziskové organizace, které se věnují podpoře cizinců a jejich začlenění do většinové společnosti. Řadu integračních programů realizuje i samotný stát (např. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy) nebo místní samosprávy, respektive kraje, obce a městské části. Od 1. ledna 2021 navíc musí určité skupiny cizinců absolvovat adaptačně-integrační kurz. To je čtyřhodinová přednáška o životě v Česku, základních pravidlech a hodnotách České republiky, každodenních situacích, místních poměrech a kulturních zvyklostech. Přestože to tedy v médiích a diskusích na sociálních sítích často vypadá, že se integraci cizinců věnují pouze neziskové organizace, jde o společné úsilí neziskového sektoru, státu a místních samospráv. Spolupráce mnoha aktérů napříč společností patří také k jednomu z pilířů vládní strategie pro zvládnutí integrace Ukrajinců, kteří našli útočiště v Česku v důsledku ruské invaze na Ukrajině.
V roce 2023 studovalo na českých vysokých školách bezmála 55 000 studentů cizinců. Nejčastěji pocházejí ze Slovenska (21 798), dále z Ukrajiny (6 780), Ruska (6 272) a Kazachstánu (3 017). Cizinci studují na soukromých i veřejných vysokých školách, a to ve všech stupních studia. Pro samotné školy to znamená zvýšení prestiže i více vybraných financí na školném – kromě soukromých škol platí cizinci i na veřejných vysokých školách, studují-li v cizojazyčném programu. Na bakalářském a magisterském stupni je zapsáno kolem 37 tisíc studentů cizinců, přes 5,5 tisíce si jich u nás dělá doktorát. Jak je to s počty cizinců na českých mateřských, základních a středních školách?
Cizinci na českých školách
Kromě těch, kteří si Česko vybrali pro svá vysokoškolská studia, navštěvuje české školy řada dětí, které pobývají na území ČR se svými rodinami. V mateřských školách to bylo ve školním roce 2022/2023 přes 19,5 tisíc dětí, základní školy navštěvovalo téměř 73 tisíc dětí a na středních školách se vzdělávalo přes 14 tisíc studentů. Zatímco děti cizinců mají v případě základních škol přístup ke vzdělávání podle školského zákona za stejných podmínek jako jejich čeští spolužáci – nečiní se rozdíl mezi dětmi ze zemí EU, třetích zemí nebo dle formy a délky pobytu (s výjimkou mateřských škol, kde se u dětí ze třetích zemí posuzuje délka pobytu), neplatí totéž pro středoškolské vzdělání. Již před příchodem uprchlíků z Ukrajiny bylo v ČR velké množství mládeže s migrační zkušeností mimo vzdělávací systém. Například v roce 2021 bylo z více než 26 tisíc mladých lidí (15-18 let) s cizí státní příslušností v SŠ pouze 10 tisíc z nich. (zdroj). Přitom rychlé zapojení dětí a mladistvých cizinců do vzdělávacího procesu na českých školách je dalším střípkem do kvalitní integrační mozaiky. Prostřednictvím školy se do české společnosti lépe integrují jak samotné děti, tak v řadě případů i jejich rodiče. Pokud by děti cizinci potřebovaly pomoci s učivem, mají možnost využít podpůrná opatření a asistenci s ohledem na odlišné kulturní nebo jazykové zázemí. Tím se předchází případnému zpomalení učebního tempa nebo přetížení vyučujících. Vzdělávají se samozřejmě i dospělí, kteří do Česka nepřijeli primárně za studiem. Největší zájem je z pochopitelných důvodů o kurzy češtiny. V letech 2009 až 2019 realizovala centra pro integraci po celé ČR téměř osm tisíc kurzů českého jazyka a kultury pro cizince ze zemí mimo EU. Dlouhodobě je i vysoký zájem o kurzy českého jazyka na Univerzitě Karlově. V akademickém roce 2023/2024 zatím studuje český jazyk 2 249 zahraničních studentů.
V Česku žije (dle údajů Ministerstva vnitra k lednu 2024) skoro 8 900 cizinců s přechodným a trvalým pobytem původem z arabských zemí. Nejpočetnější komunitu tvoří občané Egypta (1 783), po nich následují Syřané (1 637) a občané Tuniska (1 488). Jak vypadá komunita cizinců z arabských zemí v Česku?
Cizinci z arabských zemí v Česku
Arabská komunita v Česku je velmi rozmanitá. Tvoří ji lidé z celkem 22 zemí tzv. arabského světa. Pobývají zde arabští muslimové i křesťané, kteří se liší životním stylem, národností i důvodem pobytu. Přestože se mediální pozornost v posledních letech soustředila na arabskou komunitu zejména v souvislosti s tzv. migrační krizí, většina cizinců z arabských zemí zde pobývá na běžná pobytová oprávnění. To znamená, že zde pracují, studují nebo se přistěhovali za rodinou. Část z nich jsou samozřejmě také žadatelé o mezinárodní ochranu, kterým v zemi původu hrozilo nebezpečí kvůli probíhajícím válečným konfliktům. Azylantů ale rozhodně není většina. Arabská komunita v Česku má relativně dlouhou historii – ve větších počtech začali přijíždět do Československa jako studenti již v sedmdesátých letech. Řada z nich se zde usadila, založila rodiny a plně se integrovala. Představitelé arabské komunity jsou například významné osobnosti českého lékařství, kultury a působí i v Senátu.
Ukrajinská komunita v Česku
Nejpočetnější komunita cizinců na území Česka pochází z Ukrajiny. Dle údajů Ministerstva vnitra k 31. 1. 2024 žije v Česku 580 248 Ukrajinců.
Vzájemné vztahy mezi Českem a Ukrajinou sahají do dob středověku a intenzivně se rozvíjí dodnes. Jak je známo, v dobách Rakousko-Uherska část Ukrajiny byla stejně jako české země součástí celku Habsburské říše. Avšak za nejvýraznější období vzájemného poznávání Ukrajinců a Čechů se považuje meziválečná doba. Tehdejší část Československa – Podkarpatská Rus – je dnes nejzápadnější oblastí Ukrajiny (Zakarpatí). Ve stejné době díky podpoře T. G. Masaryka a československé vlády našly v Praze a dalších městech přístřeší tisíce ukrajinských umělců, vědců, politiků a veřejných činitelů, kteří zde mohli studovat, pracovat a rozvíjet obory, v nichž působili. Avšak německá, a zvláště potom sovětská okupace způsobily zánik ukrajinských spolků a rozvoj ukrajinské kultury v ČR se zastavil až do roku 1989. Po rozpadu SSSR odstartovala masová migrace Ukrajinců, mj. do Česka. Počet Ukrajinců v Česku stále stoupá a proměňuje se. Usazují se tu celé rodiny, v Česku vyrůstá již druhá generace a přijíždí sem čím dál větší procento kvalifikovaných pracovníků (např. zdravotnictví, IT) nebo studentů. V Česku funguje řada spolků a organizací Ukrajinců, například Ukrajinská iniciativa v ČR. Ve snaze o zachování jazyka a kultury zdejší ukrajinská komunita organizuje pro ukrajinské děti sobotní školu Erudyt, další vzdělávací organizace nese název Krok. V Česku vycházejí také ukrajinská periodika Porohy a Ukrajinský žurnál.
Vietnamská komunita v Česku
V Česku žije (dle údajů Ministerstva vnitra k 31. 1. 2024) dohromady 67 966 cizinců s přechodným a trvalým pobytem původem z Vietnamu. Většina z nich je trvale usazená a tvoří tak třetí nejpočetnější komunitu cizinců v Česku.
První generace Vietnamců k nám přicházela od šedesátých let, a to zejména kvůli studiu. Země spolu podepsaly v roce 1956 dohodu o vědecko-technické spolupráci a do tehdejšího Československa přijížděli vietnamští studenti a učňové převážně ze severního Vietnamu. Po roce 1989 se zde řada Vietnamců usadila a začala podnikat. Zatímco první generace se integrovala spíše obtížně, řada Vietnamců z druhé generace sama sebe nazývá tzv. banánovými dětmi, tedy že se (uvnitř) cítí být Čechy. Již dávno neplatí, že Vietnamci pracují pouze ve velkoobchodu a maloobchodu. Dochází čím dále k rozvoji služeb, gastronomie, květinářství, aj. Druhá generace Vietnamců si také častěji vybírá jiné profese než mají jejich rodiče – najdeme mezi nimi herečky, módní návrhářky, designéry, filmaře, anebo majitele sportovního řetězce Sportisimo. V roce 2013 získala vietnamská menšina oficiální status národnostní menšiny. V Česku funguje řada vietnamských spolků a klubů, například South East Asia – liaison (dříve Klub Hanoi), Info-Dráček, Česko-Vietnamská společnost nebo třeba lidskoprávní spolek Van Lang.
Ruská (ruskojazyčná) komunita
Cizinci z Ruska jsou čtvrtou nejpočetnější skupinou cizinců (dle údajů Ministerstva vnitra k 31. 1. 2024 v Česku žilo 40 804 občanů Ruska) a najdeme mezi nimi hlavně vysoce kvalifikované pracovníky, podnikatele, studenty vysokých a středních škol a jazykových kurzů. Od ostatních komunit cizinců ze třetích zemí se ta ruská liší hlavně strategií přesídlení. Nejčastěji přicházejí celé rodiny, anebo studenti.
První vlnu emigrantů z Ruska tvořili především studenti, ženy, děti, techničtí a kulturní pracovníci. Ti všichni našli v meziválečném Česku útočiště díky Masarykově „ruské pomocné akci“. V rámci této pomoci přicházeli mj. i Ukrajinci, Bělorusové, Arméni a další národy tehdejšího carského Ruska. Akce měla připravit inteligenci k návratu do vlasti až v ČSR dostudují a poměry v Rusku se uklidní. V Praze vznikla dokonce i Ruská národní univerzita. Poslední a početně nejsilnější vlna migrace z Ruska se objevuje po rozpadu Sovětského svazu. Dnes je ruskojazyčná menšina značně roztříštěná, odlišují se životními postoji, zkušenostmi a politickou orientací, však i v Rusku žije 160 různých etnických skupin a druhým významným náboženstvím v zemi je islám. Část ruské národnostní menšiny je organizovaná ve spolcích, které navazují na tradici ruských meziválečných spolků reprezentujících v Československu ruskou kulturu. Další organizace byly založeny novými ruskými imigranty, kteří přišli do České republiky po roce 1989. K nejvýznamnějším organizacím patří Ruská tradice, která vydává časopis Ruské slovo, a spolek Kulturus.
Projekt (DEZ)INFORMACE, registrační číslo AMIF/22/09 je financován Evropskou unií v rámci národního programu Azylového, migračního a integračního fondu a rozpočtu Ministerstva vnitra České republiky.
