Projekt (DEZ)INFORMACE, registrační číslo AMIF/22/09 je financován Evropskou unií v rámci národního programu Azylového, migračního a integračního fondu a rozpočtu Ministerstva vnitra České republiky.
V Česku žilo dle statistik Ministerstva vnitra k 30. červnu 2023 1 036 798 cizinců, což tvoří zhruba 9,5 % celkové populace ČR. Pro lepší představu, to je zhruba počet obyvatel Moravskoslezského kraje. Zdá se vám to moc, nebo málo? Počet cizinců na našem území každoročně stoupá – zatímco v roce 2000 žilo v Česku kolem 200 tisíc cizinců, o deset let později to bylo přibližně dvakrát tolik. Nicméně největší skok pozorujeme až od konce února 2022, kdy do Česka, stejně jako do většiny zemí EU zamířily tisíce Ukrajinců v důsledku ruské vojenské agrese na Ukrajině. Podle údajů Ministerstva vnitra České republiky ke konci června 2023 pobývalo v Česku kolem 350 000 Ukrajinců s dočasnou ochranou. Statistiky ministerstva ale nezahrnují všechny cizince, kteří u nás pobývají. Jak to tedy s počty cizinců v Česku skutečně je?
Reálné počty vs. oficiální statistiky
Oficiální čísla Ministerstva vnitra nepostihují turisty ani cizince, kteří u nás pobývají méně než 90 dní. Zároveň neodráží reálné počty občanů Evropské unie. Ti nepotřebují k pobytu v Česku žádné povolení. Měli by se pouze nahlásit na cizinecké policii, pokud plánují zůstat dlouhodobě. V porovnání s ostatními zeměmi EU ale stále patříme spíše k těm s poměrně malým podílem občanů jiné národnosti v populaci. Například takové Lucembursko má 47 % cizinců, v Rakousku a Estonsku je to 17 % (dle Eurostatu k lednu 2022). I Češi samozřejmě přesidlují do jiných zemí. V roce 2019 jich takto emigrovalo téměř 78 tisíc.
Odkud k nám cizinci přicházejí?
Nejpočetnější komunitu cizinců na území Česka již delší dobu tvoří Ukrajinci. Před vypuknutím ruské vojenské agrese na Ukrajině jich tu žilo 199 210. V důsledku ruské vojenské agrese nyní žije v Česku přes 550 000 Ukrajinců. Následuje Slovensko (118 130) a s větším odstupem pak Vietnam (67 047) a Rusko (42 505), dále pak Rumunsko (20 203), Polsko (17 802), Bulharsko (17 769) a Německo (13 183). Cizinecká populace v Česku je ale rozmanitá s příchozími téměř ze všech koutů světa. Narazit tak můžete i na někoho z Jamajky (19), Mosambiku (12) nebo třeba Svaté Lucie (4). Nejvíce cizinců si za svůj domov vybralo Prahu, v hlavním městě jich žije přes 30 %. Z ostatních krajů je nejpopulárnější Středočeský (bez Prahy) a následuje Jihomoravský kraj. Naopak nejméně cizinců žije v Olomouckém a ve Zlínském kraji. Aktualizované statistiky k počtu cizinců pravidelně vydává Český statistický úřad nebo Ministerstvo vnitra.
Dočasná ochrana se stala od února 2022 nejčastěji vydávaným typem pobytu (61 %). Získávají ho občané Ukrajiny, kteří přišli do Česka v důsledku ruské vojenské agrese. Dále následuje zaměstnání (20 %). S větším odstupem následují ti, kteří do Česka přesidlují za rodinou (necelých 10 %), studiem (kolem 5 %) a podnikáním (1 %). Kdo může v Česku pobývat „volně“ a která skupina cizinců naopak musí plnit tzv. účel pobytu?
Občané EU pobývají v ČR volně
Zákon dělí – zjednodušeně řečeno – cizince do dvou skupin. Do první skupiny patří občané států Evropské unie (a Evropského hospodářského prostoru, tedy Norska, Islandu a Lichtenštejnska, plus Švýcarska). Ti mají právo volného pohybu a pobytu zaručené Smlouvou o fungování EU. To znamená, že mohou přicestovat a pobývat v Česku jen na základě cestovního dokladu nebo dokladu totožnosti. Pokud zůstávají déle, měli by se nahlásit na cizinecké policii. Dále mohou (ale nemusejí) požádat o potvrzení o přechodném pobytu, díky kterému se jim snadněji komunikuje s českými úřady. Úplně stejným způsobem mohou samozřejmě Češi cestovat a pobývat v ostatních zemích EU.
„Třetizemci“ na území ČR pouze při plnění účelu pobytu
Druhou skupinu tvoří cizinci z ostatních, tzv. třetích zemí (tedy mimo EU). Většina z nich musí mít pro vstup na naše území vízum. Pokud zůstávají delší dobu, potřebují povolení k dlouhodobému pobytu (typ přechodného pobytu). Výjimku mají cizinci, kterým je vízová povinnost zrušena (ale pouze pro krátkodobé pobyty do 90 dní), například občané Japonska nebo USA.
Jak to většinou probíhá, pokud chce „třetizemec“ přesídlit do Česka? Cizinec ze země mimo EU musí mít před vstupem na naše území i během celého pobytu zajištěný tzv. účel pobytu. V závislosti na tom, co plánuje v Česku dělat, si musí (zjednodušeně řečeno) obstarat povolení k zaměstnání nebo podnikání, musí být přijat ke studiu v akreditovaném programu nebo musí doložit, že je rodinným příslušníkem cizince s již povoleným pobytem. K tomu si musí koupit relativně nákladné komerční pojištění, sehnat bydlení dle zákonných norem a prokázat, že má dostatečné množství peněz pro sebe i svoji rodinu, jsou-li v ČR spolu. Navíc, pokud během pobytu v Česku „třetizemec“ ztratí práci (jak se to stalo řadě lidí v důsledku pandemie covidu-19), vyloučí ho ze studia nebo jeho podnikatelské aktivity negenerují dostatečný zisk, přichází i o povolení k pobytu.
Povolení k dlouhodobému pobytu se vydává většinou na jeden až dva roky a při každé žádosti o prodloužení musí cizinec znovu prokazovat, že splňuje všechny podmínky. Teprve po pěti letech lze zažádat (po splnění řady dalších náležitostí) o povolení k pobytu trvalému, který už plnění účelu nevyžaduje. Podmínek pro vstup a pobyt v Česku je tedy celá řada, zorientovat se v nich a všechny je plnit rozhodně není snadné. Samotný zákon o pobytu cizinců prošel od svého vzniku v roce 1999 64 novelizacemi (podrobněji na stránkách Ministerstva vnitra).
Počet zahraničních pracovníků se neustále zvyšuje. Podle statistik MPSV ke konci července 2023 bylo na českém trhu zaměstnáno 802 833 cizinců a 113 928 cizích státních příslušníků v Česku podniká. Největší podíl cizinců je zaměstnán ve zpracovatelském průmyslu (téměř 30 %). Následují administrativní a podpůrné činnosti včetně agenturního zaměstnávání (kolem 18 %). Dále velkoobchod s maloobchodem a stavebnictví (oboje mezi 9 % a 10 %). Na druhé straně odvětvím s nejnižším zastoupením zaměstnaných cizinců zůstává veřejná správa (0,2 %). Různá míra zastoupení cizinců v pracovních odvětvích reaguje na nedostatek pracovních sil na domácím trhu práce. Jinými slovy, cizinci často pracují v odvětvích, kde se zaměstnavatelům nedaří sehnat české pracovníky, a zastávají pracovní pozice, o které není mezi Čechy dlouhodobě zájem. Jak situaci na trhu práce ovlivnila pandemie covidu-19?
Jakým způsobem se zapojili do pracovního procesu ukrajinští uprchlíci?
Podle analýzy PAQ Research mělo v polovině roku 2023 67 % osob s dočasnou ochranou práci v Česku.
Dopady pandemie covidu-19 na pracující cizince
Podle dostupných údajů Ministerstva vnitra z důvodu pandemie odcestovali zejména cizinci, kteří u nás pobývali na základě krátkodobých pobytů. Řada z nich přišla o zaměstnání, což v případě cizinců ze zemí mimo EU, kteří u nás nemají trvalý pobyt, znamená ztrátu pobytového oprávnění. I když některá místa obsadili Češi, kteří kvůli covidu-19 přišli o práci třeba v turismu nebo pohostinství, je nedostatek pracovníků z ciziny v oborech jako stavebnictví nebo průmysl citelně znát (dle analýzy ČMKOS pro LN). V první polovině roku 2020 se snížil počet zaměstnaných cizinců téměř o 20 000. Od července znovu rostl a na konci roku 2020 bylo v Česku 644 164 zaměstnanců ze zahraničí (zdroj). Pandemie dále ukázala, že Česko má nedostatek kapacit také ve zdravotnictví a pečovatelských službách. I v této oblasti pracuje řada cizinců. K 31. prosinci 2022 se o české pacienty a klienty pečovatelských služeb staralo přes 19 tisíc cizinců – zhruba třetina těchto pracovníků pochází ze zemí mimo EU. Stále platí, že na trhu práce převažovali k 31. pčervenci 2023 mezi cizinci občané EU (407 010), cizinců ze zemí mimo EU bylo zaměstnáno 395 823. Nejvíce je v Česku zaměstnáno Ukrajinců, následují pracovníci ze Slovenska, Polska, Rumunska, Maďarska a Bulharska.
Je ekonomická migrace do ČR nějak regulovaná?
Příchod do Česka za prací podléhá silné regulaci. Pracovní povolení pro občany ze zemí mimo EU jsou obvykle vázaná na konkrétní pracovní místo a podmíněná předchozím testem trhu práce. Většina pracovních pozic musí být nejdříve vyvěšena po dobu 30 dní pouze pro české a EU občany, než je může zaměstnavatel nabídnout i zájemcům ze třetích zemí. A co mzdy? Podle údajů Českého statistického úřadu nejsou v běžných dělnických profesích ve výdělkových úrovních mezi zahraničními a českými pracovníky výrazné rozdíly, pouze ty způsobené vyšším počtem přesčasových hodin u cizinců. Kromě podmínek, které cizinci musí splnit, chtějí-li u nás pracovat, reguluje vláda ekonomickou migraci i kvótami a systémem podpůrných programů pro určité skupiny pracovníků, na jejichž příchodu má český trh práce zvýšený zájem. Tímto způsobem například v posledních letech podpořila příjezd pracovníků z Ukrajiny do českého zemědělství, lesnictví a zdravotnictví. Od ledna 2021 vláda o 30 % navýšila kvóty na příchod vysoce kvalifikovaných zahraničních pracovníků ze třetích zemí. Ve srovnání s rokem 2020 se také zdvojnásobila kvóta vyhrazena pro středně a nízko kvalifikované zaměstnance z Běloruska a Filipín (zdroj).
Ke konci roku 2022 bylo cizincům žijícím v Česku vyplaceno pouhých 3,8 % z celkového objemu všech sociálních dávek. Z toho 2,1 % obdrželi občané EU a přes 1,7 % cizinci ze třetích zemí. Ve srovnání s prvním pololetím roku 2022 dochází k mírnému poklesu (o necelá 0,1 p. b.). Tato čísla nezahrnují dávky, které obdrželi ukrajinští uprchlíci v režimu dočasné ochrany ani výplaty solidárním domácnostem. V případě tzv. třetizemců stále platí, že pokud by jejich podíl na objemu všech sociálních dávek měl odpovídat jejich podílu na populaci ČR musel by být více než dvojnásobný. Cizinci, kteří jsou u nás zaměstnaní nebo podnikají, přitom přispívají do systému prostřednictvím povinných odvodů a daní stejnou měrou jako Češi. A jak je to s nárokem na dávky? Může o ně žádat každý, kdo u nás pobývá?
Na které dávky mají cizinci nárok?
Nárok na jednotlivé typy dávek se liší v závislosti na tom, jestli je cizinec občanem EU, nebo pochází ze třetí země. Roli hraje mimo jiné i druh pobytu, jeho délka a to, jestli je cizinec v Česku ekonomicky aktivní. Pojďme se na celou věc podívat podrobněji. „Třetizemci“ mohou žádat o dávky státní sociální podpory, tedy dávky, které slouží k podpoře nízkopříjmových domácností a rodin s dětmi (přídavky na děti, příspěvek na bydlení apod.). To se ale týká jen určitých skupin cizinců, například těch, kteří mají v Česku zaměstnaneckou kartu nebo udělenou mezinárodní ochranu. Ostatní, které zákon konkrétně nezmiňuje, mohou o tyto dávky žádat až po roce ode dne hlášení k pobytu. Občané EU mají naopak nárok žádat o řadu dávek státní sociální podpory hned. Musejí být ale v Česku ekonomicky aktivní nebo zde prokázat faktické bydliště, jinak si také počkají jeden rok. Na většinu dávek v hmotné nouzi – tedy takové dávky, které reagují na propad příjmů domácnosti pod hranici chudoby – dosáhnou především cizinci s trvalým pobytem. Při posuzování žádosti o trvalý pobyt a občanství se (kromě řady dalších náležitostí) zkoumá i to, zda cizinec nebyl během svého dosavadního pobytu v Česku příliš velkou zátěží pro sociální systém. Systém vyplácení dávek cizincům je obecně velmi složitý a ti, kteří chtějí o dávky požádat, musejí ve většině případů splnit celou řadu náležitostí. Podrobné informace k této problematice poskytují webové stránky Ministerstva práce a sociálních věcí.
V roce 2022 bylo trestně stíháno 7 897 cizinců. To představuje 10,5 % z celkového počtu stíhaných osob. V porovnání s rokem 2021 to znamená nárůst o 1,3 % za situace, kdy do Česka přišly statisíce cizinců a celkově trestné činnosti přibylo o 19 %. ). Čísla pachatelů trestné činnosti zahrnují jak občany EU, tak cizince ze třetích zemí. Je potřeba zdůraznit, že páchání trestné činnosti má dopad na možnost cizinců pobývat na našem území. Pokud se „třetizemec“ s přechodným pobytem dopustil trestného činu a byl za něj pravomocně odsouzen, přistupuje Ministerstvo vnitra ke zrušení jeho pobytu. Která státní příslušnost je mezi pachateli trestných činů nejvíce zastoupená? A jakých trestných činů se cizinci dopouštějí?
Podrobněji k číslům o kriminalitě
Pokud porovnáváme podíl cizinců na trestné činnosti, je potřeba zmínit dvě věci. Za prvé, cizinců ze zemí EU je v Česku více než uvádějí oficiální statistiky – občané EU totiž nemají povinnost registrovat svůj přechodný pobyt. Za druhé, při statistikách je třeba zohlednit i demografickou strukturu cizinců. Tedy skutečnost, že největší podíl cizinců v Česku tvoří dospělí v produktivním věku. Tyto dvě skutečnosti je potřeba mít na paměti, když porovnáváme podíl cizinců na spáchané kriminalitě vůči podílu cizinců pobývajících v Česku. V cizinecké populaci převažují muži nad ženami. Ve skupině všech mužů v ČR ve věku 25-49 let, kteří jsou nejčastějšími pachateli trestných činů, je podle oficiálních statistik zhruba 11 % cizinců. Z daných čísel vyplývá, že cizinci žijící v Česku nemají vyšší sklon ke kriminalitě, než domácí populace. Podrobněji viz Kriminalita cizinců v Česku.
V roce 2022 mezi trestně stíhanými cizinci převažovali státní příslušníci Slovenska (2 465). Následují cizinci pocházející z Ukrajiny (2 389) a Moldavské republiky (408). Dle údajů Ministerstva vnitra se nejvíce cizinců dopustilo trestných činů spadajících do kategorie tzv. zbývající kriminality, jednalo se o téměř 2 208 pachatelů. Tam patří zejména ohrožení pod vlivem návykové látky, opilství a dopravní nehody z nedbalosti.
Trvale mají cizinci větší zastoupení u několika trestných činů. Jedná se o padělání a pozměňování veřejné listiny (téměř 64 % z 437 osob), nedovolené překročení státní hranice (63, 5 % z 52 osob) nebo porušení práv k ochranné známce (kolem 29 % z 52 osob). Stále platí, že Česko patří celosvětově k nejbezpečnějším zemím a v posledních letech zde kriminalita spíše klesala. Vysoká míra bezpečnosti je pak jednou z věcí, které cizinci na životě v Česku nejvíce oceňují.
V prvním pololetí 2023 bylo odhaleno při nelegální migraci na území Česka celkem 6 217 cizinců. Co nám takové číslo řekne? A co přesně si máme pod pojmem „nelegální migrace“ představit?
V médiích se často mluví o nelegální migraci v souvislosti s pokusem o neoprávněné překročení hranic nebo se snahou cizinců dostat se přes Česko do dalších zemí EU. Takových případů je ale u nás naprosté minimum. Většinu neoprávněně pobývajících cizinců tvoří ti, kteří vstoupili do Česka legálně, ale překročili povolenou dobu platnosti víza nebo pobytu, často v souvislosti s výkonem zaměstnání.
Tranzitní nelegální migrace
Další samostatnou podkategorií nelegální migrace je tzv. tranzitní nelegální migrace. Tedy případy, kdy policie zadrží osoby, které na naše území vstoupily s cílem dostat se dále do Německa nebo dalších států západní a severní Evropy.
Ačkoliv v rámci tranzitní nelegální migrace došlo k výraznému meziročnímu nárůstu počtu migrantů, ve statistikách kriminality se tato skutečnost zatím nijak neprojevila. Česká republika je i nadále tranzitní a nikoli cílovou zemí. Ze strany migrantů není téměř využívána možnost požádat si o mezinárodní ochranu na našem území. V roce 2023 bylo u nás takto odhaleno 799 osob, nejčastěji původem ze Sýrie a Turecka.
Hned v úvodu je potřeba říct, že občané Ukrajiny, kteří prchají v důsledku ruské vojenské invaze na Ukrajině, získávají specifický status pobytu – tzv. dočasnou ochranu. Nejedná se tedy o azyl. Česko vykazuje dlouhodobě velmi nízká čísla kladně posouzených žádostí o mezinárodní ochranu. V roce 2022 požádalo o mezinárodní ochranu 1 669 cizinců, azyl či doplňkovou ochranu udělilo Ministerstvo vnitra ale pouze 479 z nich. Úspěšnost žadatelů je tedy necelých 10 %. V prvním pololetí roku 2023 bylo zatím podáno 708 žádostí. Nejvíce z Turecka. V celé EU je přitom šance na získání mezinárodní ochrany (dle údajů Eurostatu) třikrát vyšší než v Česku. V Německu, kam míří nejvíce žadatelů, byla úspěšnost 42 %, ve Francii a Itálii pak zhruba kolem 30 %. Částečně lze tato čísla vysvětlit odlišným složením žadatelů o azyl. V EU převažují žadatelé ze Sýrie, Afghánistánu a Venezuely. V ČR se v roce 2022 do počtu podaných žádostí v ČR promítla válka na Ukrajině. Nejvíce žádostí (279) bylo tak schváleno občanům Ukrajiny, následovali Afghánci (42) a občané Sýrie (32). Jak souvisí žádosti o mezinárodní ochranu, respektive kategorie uprchlictví, s nelegální migrací?
Azyl a doplňková ochrana – základní pojmy
Nelegální migrace, tedy případy, kdy cizinci vstupují nebo pobývají v cílové zemi bez potřebného oprávnění, úzce souvisí s kategorií uprchlictví. Řada osob, kterým je později přiznána mezinárodní ochrana, vstupuje na území dané země de facto nelegálně. Jednoduše řečeno, pokud je člověk v zemi původu pronásledován (z důvodu rasy, náboženství, politických názorů aj.), vydává se na cestu v zájmu ochrany svého života a zdraví (tedy prchá) bez předem vyřízeného pobytového oprávnění a o mezinárodní ochranu žádá až po vstupu do bezpečné země. Nic jiného mu často ani nezbývá. Příslušné orgány – v Česku to je Ministerstvo vnitra – pak posoudí, zda má na takovou ochranu nárok, a případně mu udělí azyl. Po celou dobu řízení o udělení mezinárodní ochrany musí žadatel zůstat v pobytovém zařízení. To by mělo trvat nejdéle šest měsíců, ale v mnoha případech se protáhne z důvodu složitého posuzování i na několik let. Pokud ministerstvo nezjistí dostatečné důvody pro azyl, ale shledá, že by v případě návratu do vlasti hrozil trest smrti, mučení nebo nelidské zacházení, udělí cizinci doplňkovou ochranu. Ta je na rozdíl od azylu udělována na časově omezenou dobu a po této době se znovu zkoumá, zda důvody k jejímu udělení stále trvají.
Jaký status mají lidé prchající z Ukrajiny?
Lidem, prchajícím před ruskou invazí na Ukrajinu, je v Česku, potažmo v EU, udělován separátní status takzvané dočasné ochrany. Ten byl sice vytvořen již v roce 2001 v návaznosti na hromadný útěk občanů bývalé Jugoslávie, ale dlouho zůstával „spícím“ právním institutem. K jeho aktivaci přistoupila Rada EU teprve v březnu 2022.
Pro udělení trvalého pobytu je kromě celé řady dalších náležitostí nezbytné prokázat znalost češtiny na úrovni A2 úspěšným složením zkoušky. A2 předpokládá schopnost jednoduché konverzace a porozumění například v zaměstnání, na úřadech, u lékaře, ve škole. Vyšší úroveň, konkrétně B1, musí spolu s testem z českých reálií zvládnout ten, kdo chce žádat o české občanství. Test z reálií se zaměřuje na českou kulturu, historii a další společenské otázky. Jeho úspěšný absolvent musí například vědět, kolik je v Česku minimální mzda, jak se říká období rozvoje české kultury v 19. století nebo které město v jižních Čechách figuruje na seznamu UNESCO. Požadavky na znalost českého jazyka a kultury jsou součástí obecnější integrační politiky, která klade důraz na úspěšné začlenění cizinců do většinové společnosti. Cílem integrace je podpořit zapojení cizinců do společnosti a vytvořit podmínky pro kvalitní soužití všech obyvatel ČR. Kdo se na integraci cizinců v Česku podílí? A jak takové integrační aktivity vypadají?
Centra na podporu integrace cizinců
Základním stavebním kamenem integrace cizinců v Česku je síť 18 Center na podporu integrace cizinců, která fungují ve všech krajích ČR. Cizincům poskytují právní a sociální poradenství, kurzy češtiny, doprovody na úřady a další služby. Pomáhají jim zorientovat se v novém prostředí a získat lepší povědomí o základních právech a povinnostech. Centra ulehčují práci i úřadům a dalším institucím jako například školám, kde je větší množství cizinců, a to prostřednictvím školení pracovníků nebo třeba poskytování tlumočení a asistencí. Integrace působí také jako prevence. Díky těmto podpůrným programům je v Česku minimum negativních sociálních jevů spojených s migrací (vznik uzavřených komunit cizinců, jejich radikalizace atd.). V neposlední řadě pořádají kulturní integrační centra komunitní akce, kde mají cizinci a čeští občané možnost se lépe poznat. Činnost center je v současné době financována z prostředků Evropské unie a rozpočtu Ministerstva vnitra České republiky. Konkrétně 75 % jde z Azylového, migračního a integračního fondu (AMIF) a zbylých 25 % ze státního rozpočtu.
Integrace jako společné úsilí
Kromě Center pro integraci cizinců působí v Česku i další neziskové organizace, které se věnují podpoře cizinců a jejich začlenění do většinové společnosti. Řadu integračních programů realizuje i samotný stát (např. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy) nebo místní samosprávy, respektive kraje, obce a městské části. Od 1. ledna 2021 navíc musí určité skupiny cizinců absolvovat adaptačně-integrační kurz. To je čtyřhodinová přednáška o životě v Česku, základních pravidlech a hodnotách České republiky, každodenních situacích, místních poměrech a kulturních zvyklostech. Přestože to tedy v médiích a diskusích na sociálních sítích často vypadá, že se integraci cizinců věnují pouze neziskové organizace, jde o společné úsilí neziskového sektoru, státu a místních samospráv. Spolupráce mnoha aktérů napříč společností patří také k jednomu z pilířů vládní strategie pro zvládnutí integrace Ukrajinců, kteří našli útočiště v Česku v důsledku ruské invaze na Ukrajině.
Ve školním roce 2022/2023 studovalo na českých vysokých školách bezmála 54 800 studentů cizinců. Nejčastěji pocházejí ze Slovenska (20 920), dále z Ruska (7 645), Ukrajiny (6 224) a Kazachstánu (2 747). Cizinci studují na soukromých i veřejných vysokých školách, a to ve všech stupních studia. Pro samotné školy to znamená zvýšení prestiže i více vybraných financí na školném – kromě soukromých škol platí cizinci i na veřejných vysokých školách, studují-li v cizojazyčném programu. Na bakalářském a magisterském stupni je zapsáno kolem 49 tisíc studentů cizinců, přes 5,5 tisíce si jich u nás dělá doktorát. Jak je to s počty cizinců na českých mateřských, základních a středních školách?
Cizinci na českých školách
Kromě těch, kteří si Česko vybrali pro svá vysokoškolská studia, navštěvuje české školy řada dětí, které pobývají na území ČR se svými rodinami. V mateřských školách to bylo ve školním roce 2022/2023 přes 19,5 tisíc dětí, základní školy navštěvovalo kolem 73 tisíc dětí a na středních školách se vzdělávalo přes 14 tisíc studentů. Zatímco děti cizinců mají v případě základních škol přístup ke vzdělávání podle školského zákona za stejných podmínek jako jejich čeští spolužáci – nečiní se rozdíl mezi dětmi ze zemí EU, třetích zemí nebo dle formy a délky pobytu (s výjimkou mateřských škol, kde se u dětí ze třetích zemí posuzuje délka pobytu), neplatí totéž pro středoškolské vzdělání. Již před příchodem uprchlíků z Ukrajiny bylo v ČR velké množství mládeže s migrační zkušeností mimo vzdělávací systém. Například v roce 2021 bylo z více než 26 tisíc mladých lidí (15-18 let) s cizí státní příslušností v SŠ pouze 10 tisíc z nich. (zdroj). Přitom rychle zapojení dětí a mladistvých cizinců do vzdělávací procesu na českých školách je dalším střípkem do kvalitní integrační mozaiky. Prostřednictvím školy se do české společnosti lépe integrují jak samotné děti, tak v řadě případů i jejich rodiče. Pokud by děti cizinci potřebovaly pomoci s učivem, mají možnost využít podpůrná opatření a asistenci s ohledem na odlišné kulturní nebo jazykové zázemí. Tím se předchází případnému zpomalení učebního tempa nebo přetížení vyučujících. Vzdělávají se samozřejmě i dospělí, kteří do Česka nepřijeli primárně za studiem. Největší zájem je z pochopitelných důvodů o kurzy češtiny. V letech 2009 až 2019 realizovala centra pro integraci po celé ČR téměř osm tisíc kurzů českého jazyka a kultury pro cizince ze zemí mimo EU. Dlouhodobě je i vysoký zájem o kurzy českého jazyka na Univerzitě Karlově. V akademickém roce 2022/2023 zde studovalo český jazyk 2 677 zahraničních studentů.
V Česku žije (dle údajů Ministerstva vnitra k polovině roku 2023) něco málo přes 8,5 tisíce cizinců s přechodným a trvalým pobytem původem z arabských zemí. Nejpočetnější komunitu tvoří občané Egypta (1 712), po nich následují Syřané (1 598) a občané Tuniska (1 430). Jak vypadá komunita cizinců z arabských zemí v Česku?
Cizinci z arabských zemí v Česku
Arabská komunita v Česku je velmi rozmanitá. Tvoří ji lidé z celkem 22 zemí tzv. arabského světa. Pobývají zde arabští muslimové i křesťané, kteří se liší životním stylem, národností i důvodem pobytu. Přestože se mediální pozornost v posledních letech soustředila na arabskou komunitu zejména v souvislosti s tzv. migrační krizí, většina cizinců z arabských zemí zde pobývá na běžná pobytová oprávnění. To znamená, že zde pracují, studují nebo se přistěhovali za rodinou. Část z nich jsou samozřejmě také žadatelé o mezinárodní ochranu, kterým v zemi původu hrozilo nebezpečí kvůli probíhajícím válečným konfliktům. Azylantů ale rozhodně není většina. Arabská komunita v Česku má relativně dlouhou historii – ve větších počtech začali přijíždět do Československa jako studenti již v sedmdesátých letech. Řada z nich se zde usadila, založila rodiny a plně se integrovala. Představitelé arabské komunity jsou například významné osobnosti českého lékařství, kultury a působí i v Senátu.
Ukrajinská komunita v Česku
Nejpočetnější komunita cizinců na území Česka pochází z Ukrajiny. Dle údajů Ministerstva vnitra k 30. 6. 2023 v Česku přes 550 000 Ukrajinců. Ukrajinská menšina v současné době představuje čtvrtou nejpočetnější národnostní menšinu v České republice.
Vzájemné vztahy mezi Českem a Ukrajinou sahají do dob středověku a intenzivně se rozvíjí dodnes. Jak je známo, v dobách Rakousko-Uherska část Ukrajiny byla stejně jako české země součástí celku Habsburské říše. Avšak za nejvýraznější období vzájemného poznávání Ukrajinců a Čechů se považuje meziválečná doba. Tehdejší část Československa – Podkarpatská Rus – je dnes nejzápadnější oblastí Ukrajiny (Zakarpatí). Ve stejné době díky podpoře T. G. Masaryka a československé vlády našly v Praze a dalších městech přístřeší tisíce ukrajinských umělců, vědců, politiků a veřejných činitelů, kteří zde mohli studovat, pracovat a rozvíjet obory, v nichž působili. Avšak německá, a zvláště potom sovětská okupace způsobily zánik ukrajinských spolků a rozvoj ukrajinské kultury v ČR se zastavil až do roku 1989. Po rozpadu SSSR odstartovala masová migrace Ukrajinců, mj. do Česka. Počet Ukrajinců v Česku stále stoupá a proměňuje se. Usazují se tu celé rodiny, v Česku vyrůstá již druhá generace a přijíždí sem čím dál větší procento kvalifikovaných pracovníků (např. zdravotnictví, IT) nebo studentů. Většina Ukrajinců má v česku trvalý pobyt a po Slovácích také nejčastěji získává české občanství. V Česku funguje řada spolků a organizací Ukrajinců, například Ukrajinská iniciativa v ČR, ve snaze o zachování jazyka a kultury zdejší ukrajinská komunita organizuje pro ukrajinské děti sobotní školu Erudyt, další vzdělávací organizace nese název Krok. V česku vycházejí také ukrajinská periodika Porohy a Ukrajinský žurnál.
Vietnamská komunita v Česku
V Česku žije (dle údajů Ministerstva vnitra k 30. 6. 2023) dohromady 67 047 cizinců s přechodným a trvalým pobytem původem z Vietnamů. Většina z nich je trvale usazená a tvoří tak třetí nejpočetnější komunitu cizinců v Česku.
První generace Vietnamců k nám přicházela od šedesátých let, a to zejména kvůli studiu. Země spolu podepsaly v roce 1956 dohodu o vědecko-technické spolupráci a do tehdejšího Československa přijížděli vietnamští studenti a učňové převážně ze severního Vietnamu. Po roce 1989 se zde řada Vietnamců usadila a začala podnikat. Zatímco první generace se integrovala spíše obtížně, řada Vietnamců z druhé generace sama sebe nazývá tzv. banánovými dětmi, tedy že se (uvnitř) cítí být Čechy. Již dávno neplatí, že Vietnamci pracují pouze ve velkoobchodu a maloobchodu. Dochází čím dále k rozvoji služeb, gastronomie, květinářství, aj. Druhá generace Vietnamců si také častěji vybírá jiné profese než mají jejich rodiče – najdeme mezi nimi herečky, módní návrhářky, designéry, filmaře, anebo majitele sportovního řetězce Sportisimo. Od roku 2013 získala vietnamská menšina oficiální status národnostní menšiny. V Česku funguje řada vietnamských spolků a klubů, například South East Asia – liaison (dříve Klub Hanoi), Info-Dráček, Česko-Vietnamská společnost nebo třeba lidskoprávní spolek Van Lang.
Ruská (ruskojazyčná) komunita
Cizinci z Ruska jsou čtvrtou nejpočetnější skupinou cizinců (dle údajů Ministerstva vnitra k 30. 6. 2023 v Česku žilo 42 505 občanů Ruska) a najdeme mezi nimi hlavně vysoce kvalifikované pracovníky, podnikatele, studenty vysokých a středních škol a jazykových kurzů. Od ostatních komunit cizinců ze třetích zemí se ta ruská liší hlavně strategií přesídlení. Nejčastěji přicházejí celé rodiny, anebo studenti.
První vlnu emigrantů z Ruska tvořili především studenti, ženy, děti, techničtí a kulturní pracovníci. Ti všichni našli v meziválečném česku útočiště díky Masarykově „ruské pomocné akci“. V rámci této pomoci přicházeli mj. i Ukrajinci, Bělorusové, Arméni a další národy tehdejšího carského Ruska. Akce měla připravit inteligenci k návratu do vlasti až v ČSR dostudují a poměry v Rusku se uklidní. V Praze vznikla dokonce i Ruská národní univerzita. Poslední a početně nejsilnější vlna migrace z Ruska se objevuje po rozpadu Sovětského svazu. Dnes je ruskojazyčná menšina značně roztříštěná, odlišují se životními postoji, zkušenostmi a politickou orientací, však i V Rusku žije 160 různých etnických skupin a druhým významným náboženstvím v zemi je islám. Část ruské národnostní menšiny je organizovaná ve spolcích, které navazují na tradici ruských meziválečných spolků prezentujících v Československu ruskou kulturu. Další organizace byly založeny novými ruskými imigranty, kteří přišli do České republiky po roce 1989. K nejvýznamnějším organizacím patří Ruská tradice, která vydává časopis Ruské slovo a spolek Kulturus.
Projekt (DEZ)INFORMACE, registrační číslo AMIF/22/09 je financován Evropskou unií v rámci národního programu Azylového, migračního a integračního fondu a rozpočtu Ministerstva vnitra České republiky.
