fbpx

Nezabydlely
se i u vás?

Předsudky se šíří tam, kde nejsou fakta. Otestujte si své představy o cizincích.

Loading
Loading
Loading

Proč tato kampaň vznikla

Spoty

Nikdy v historii nebylo jednodušší dostat se k informacím. Je tomu ale skutečně tak?

Dezinformace se díky moderním technologiím šíří stejně rychle jako pravdivé údaje a hranice mezi skutečným stavem věcí a názorem jednotlivce se pomalu rozmazává. Cizinci, žijící v České republice jsou vděčným cílem šíření těchto pomluv.

Účelem kampaně je poukázat na nejčastější předsudky kolující mezi Čechy, vysvětlit jak vznikají, a také je konfrontovat se skutečností. Dezinformace se totiž dobře šíří kvůli tomu, že se většinou jedná o pohodlné zjednodušení jinak komplikované reality.

Zjistit více

Atlas předsudků

Poznejte je všechny!

Česko je zaplavené cizinci!
Tento předsudek rád ve svých obětech budí dojem, že v Česku čelíme neustálé invazi cizinců. Zajímá mě víc
Jezdí sem, jak se jim zlíbí!
Zákeřná příšerka, která zneviditelňuje české imigrační zákony a pravidla. Zajímá mě víc
Nikdy se nepřizpůsobí!
Další hojně rozšířený exemplář. Operuje s údajnou neslučitelností české kultury a jazyka s kulturou cizinců, kteří přicházejí do ČR. Zajímá mě víc
Chtějí vysávat dávky!
Velmi hojně se vyskytující příšerka, která z cizinců dělá žíznivé pijavice tuzemského sociálního systému. Zajímá mě víc
Jsou tu všichni nelegálně!
Tento předsudek vykresluje cizince jako do Česka propašované ilegály. Zajímá mě víc
Berou nám práci!
Klasický exemplář. Jeho největší zbraní je strach o vlastní pracovní uplatnění. Zajímá mě víc
Vydávají se za azylanty!
Stvůřička, která budí podezření, že se sem cizinci nelegálně vydávají pod záminkou politického azylu. Zajímá mě víc
Jsou to barbaři a nikdy se neintegrují!
Příšerka, která ráda demonizuje cizince původem z arabských zemí. Zajímá mě víc
Zatěžují české školství!
Příšerka, co šíří dojem, že cizinci blokují místa v českých školách. Zajímá mě víc
Zvyšují u nás kriminalitu!
Obludka kouzlící se statistickými údaji. Cizince vykresluje jako kriminální živel měnící české ulice v bitevní pole. Zajímá mě víc
Previous
Next

Cizinci z arabských zemí v Česku

Arabská komunita v Česku je velmi rozmanitá. Pobývají zde arabští muslimové i křesťané, kteří se liší životním stylem, národností i důvodem pobytu. Přestože se mediální pozornost v posledních letech soustředila na arabskou komunitu zejména v souvislosti s tzv. migrační krizí, většina cizinců z arabských zemí zde pobývá na běžná pobytová oprávnění. To znamená, že zde pracují, studují nebo se přistěhovali za rodinou. Část z nich jsou samozřejmě také žadatelé o mezinárodní ochranu, kterým v zemi původu hrozilo nebezpečí kvůli probíhajícím válečným konfliktům. Azylantů ale rozhodně není většina. Arabská komunita v Česku má relativně dlouhou historii – ve větších počtech začali přijíždět do Československa jako studenti již v sedmdesátých letech. Řada z nich se zde usadila, založila rodiny a plně se integrovala. Představitelé arabské komunity jsou například významné osobnosti českého lékařství, kultury a působí i v Senátu.

Cizinci na českých školách

Kromě těch, kteří si Česko vybrali pro svá vysokoškolská studia, navštěvuje české školy řada dětí, které pobývají na území ČR se svými rodinami. V mateřských školách to bylo ve školním roce 2019/2020 téměř 12 tisíc dětí, základní školy navštěvovalo kolem 26,5 tisíce těchto žáků a na středních školách se vzdělávalo necelých 10 tisíc studentů. Děti cizinci mají přístup ke vzdělávání podle školského zákona za stejných podmínek jako jejich čeští spolužáci – nečiní se rozdíl mezi dětmi ze zemí EU, třetích zemí nebo dle formy a délky pobytu (s výjimkou mateřských škol, kde se u dětí ze třetích zemí posuzuje délka pobytu). Relativně vysoká čísla dětí cizinců na českých školách jsou dalším střípkem do kvalitní integrační mozaiky. Prostřednictvím školy se do české společnosti lépe integrují jak samotné děti, tak v řadě případů i jejich rodiče. Pokud by děti cizinci potřebovaly pomoci s učivem, mají možnost využít podpůrná opatření a asistenci s ohledem na odlišné kulturní nebo jazykové zázemí. Tím se předchází případnému zpomalení učebního tempa nebo přetížení vyučujících. Vzdělávají se samozřejmě i dospělí, kteří do Česka nepřijeli primárně za studiem. Největší zájem je z pochopitelných důvodů o kurzy češtiny. V letech 2009 až 2019 realizovala centra pro integraci po celé ČR téměř osm tisíc kurzů českého jazyka a kultury pro cizince ze zemí mimo EU. Dlouhodobě je i vysoký zájem o kurzy českého jazyka na Univerzitě Karlově. V akademickém roce 2019/2020 tak studovalo český jazyk 1349 zahraničních studentů.

Centra na podporu integrace cizinců

Základním stavebním kamenem integrace cizinců v Česku je síť 18 Center na podporu integrace cizinců, která fungují ve všech krajích ČR. Cizincům poskytují právní a sociální poradenství, kurzy češtiny, doprovody na úřady a další služby. Pomáhají jim zorientovat se v novém prostředí a získat lepší povědomí o základních právech a povinnostech. Centra ulehčují práci i úřadům a dalším institucím jako například školám, kde je větší množství cizinců, a to prostřednictvím školení pracovníků nebo třeba poskytování tlumočení a asistencí. Integrace působí také jako prevence. Díky těmto podpůrným programům je v Česku minimum negativních sociálních jevů spojených s migrací (vznik uzavřených komunit cizinců, jejich radikalizace atd.). V neposlední řadě pořádají kulturní integrační centra komunitní akce, kde mají cizinci a čeští občané možnost se lépe poznat. Činnost center je v současné době financována z prostředků Evropské unie. Konkrétně 75 % jde z Azylového, migračního a integračního fondu (AMIF) a zbylých 25 % ze státního rozpočtu.

Integrace jako společné úsilí 

Kromě Center pro integraci cizinců působí v Česku i další neziskové organizace, které se věnují podpoře cizinců a jejich začlenění do většinové společnosti. Řadu integračních programů realizuje i samotný stát (např. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy) nebo místní samosprávy, respektive kraje, obce a městské části. V roce 2019 byla navíc schválena povinnost pro určité skupiny cizinců absolvovat od 1. ledna 2021 adaptačně-integrační kurz. To je čtyřhodinová přednáška o životě v Česku, základních pravidlech a každodenních situacích. Přestože to tedy v médiích a diskusích na sociálních sítích často vypadá, že se integraci cizinců věnují pouze neziskové organizace, jde o společné úsilí neziskového sektoru, státu a místních samospráv.

Azyl a doplňková ochrana – základní pojmy

Nelegální migrace, tedy případy, kdy cizinci vstupují nebo pobývají v cílové zemi bez potřebného oprávnění, úzce souvisí s kategorií uprchlictví. Řada osob, kterým je později přiznána mezinárodní ochrana, vstupuje na území dané země de facto nelegálně. Jednoduše řečeno, pokud je člověk v zemi původu pronásledován (z důvodu rasy, náboženství, politických názorů aj.), vydává se na cestu v zájmu ochrany svého života a zdraví (tedy prchá) bez předem vyřízeného pobytového oprávnění a o mezinárodní ochranu žádá až po vstupu do bezpečné země. Nic jiného mu často ani nezbývá. Příslušné orgány – v Česku to je Ministerstvo vnitra – pak posoudí, zda má na takovou ochranu nárok, a případně mu udělí azyl. Po celou dobu řízení o udělení mezinárodní ochrany musí žadatel zůstat v pobytovém zařízení. To by mělo trvat nejdéle šest měsíců, ale v mnoha případech se protáhne z důvodu složitého posuzování i na několik let. Pokud ministerstvo nezjistí dostatečné důvody pro azyl, ale shledá, že by v případě návratu do vlasti hrozil trest smrti, mučení nebo nelidské zacházení, udělí cizinci doplňkovou ochranu. Ta je na rozdíl od azylu udělována na časově omezenou dobu a po této době se znovu zkoumá, zda důvody k jejímu udělení stále trvají. 

Tranzitní nelegální migrace

Další samostatnou podkategorií nelegální migrace je tzv. tranzitní nelegální migrace. Tedy případy, kdy policie zadrží osoby, které na naše území vstoupily s cílem dostat se dále do Německa nebo dalších států západní a severní Evropy. Přestože je nelegální tranzitní migraci věnováno ve veřejné diskusi hodně pozornosti, neprocházejí přes Česko významnější trasy tranzitní nelegální migrace a čísla jsou ve srovnání s ostatními evropskými státy nízká. V roce 2019 bylo u nás takto odhaleno 266 osob, nejčastěji původem z Afghánistánu a Iráku. 

Podrobněji k číslům o kriminalitě

V roce 2019 mezi trestně stíhanými cizinci převažovali státní příslušníci Slovenska (2 609). Následují cizinci pocházející z Ukrajiny (1 798) a – s větším odstupem – z Rumunska (536). Dle údajů Ministerstva vnitra se nejvíce cizinců dopustilo trestných činů spadajících do kategorie tzv. zbývající kriminality, jednalo se o téměř 2 400 pachatelů. Tam patří zejména ohrožení pod vlivem návykové látky, opilství a dopravní nehody z nedbalosti. 

Trvale mají cizinci větší zastoupení u několika trestných činů. Jedná se o padělání a pozměňování veřejné listiny (téměř 70 % z 651 osob) nebo porušení práv k ochranné známce (kolem 50 % z 91 osob). Významnější podíl cizinců lze nalézt i ve statistikách týkajících se kapesních krádeží (v roce 2019 to bylo zhruba 30 % z celkového počtu 869 osob). Stále platí, že Česko patří celosvětově k nejbezpečnějším zemím a v posledních letech zde kriminalita spíše klesala. Vysoká míra bezpečnosti je pak jednou z věcí, které cizinci na životě v Česku nejvíce oceňují.

Na které dávky mají cizinci nárok?

Nárok na jednotlivé typy dávek se liší v závislosti na tom, jestli je cizinec občanem EU, nebo pochází ze třetí země. Roli hraje mimo jiné i druh pobytu, jeho délka a to, jestli je cizinec v Česku ekonomicky aktivní. Pojďme se na celou věc podívat podrobněji. „Třetizemci“ mohou žádat o dávky státní sociální podpory, tedy dávky, které slouží k podpoře nízkopříjmových domácností a rodin s dětmi (přídavky na děti, příspěvek na bydlení apod.). To se ale týká jen určitých skupin cizinců, například těch, kteří mají v Česku zaměstnaneckou kartu nebo udělenou mezinárodní ochranu. Ostatní, které zákon konkrétně nezmiňuje, mohou o tyto dávky žádat až po roce ode dne hlášení k pobytu. Občané EU mají naopak nárok žádat o řadu dávek státní sociální podpory hned. Musejí být ale v Česku ekonomicky aktivní nebo zde prokázat faktické bydliště, jinak si také počkají jeden rok. Na většinu dávek v hmotné nouzi – tedy takové dávky, které reagují na propad příjmů domácnosti pod hranici chudoby – dosáhnou především cizinci s trvalým pobytem. Při posuzování žádosti o trvalý pobyt a občanství se (kromě řady dalších náležitostí) zkoumá i to, zda cizinec nebyl během svého dosavadního pobytu v Česku příliš velkou zátěží pro sociální systém. Systém vyplácení dávek cizincům je obecně velmi složitý a ti, kteří chtějí o dávky požádat, musejí ve většině případů splnit celou řadu náležitostí. Podrobné informace k této problematice poskytují webové stránky Ministerstva práce a sociálních věcí.

Občané EU pobývají v ČR volně

Zákon dělí – zjednodušeně řečeno – cizince do dvou skupin. Do první skupiny patří občané států Evropské unie (a Evropského hospodářského prostoru, tedy Norska, Islandu a Lichtenštejnska, plus Švýcarska). Ti mají právo volného pohybu a pobytu zaručené Smlouvou o fungování EU. To znamená, že mohou přicestovat a pobývat v Česku jen na základě cestovního dokladu nebo dokladu totožnosti. Pokud zůstávají déle, měli by se nahlásit na cizinecké policii. Dále mohou (ale nemusejí) požádat o potvrzení o přechodném pobytu, díky kterému se jim snadněji komunikuje s českými úřady. Úplně stejným způsobem mohou samozřejmě Češi cestovat a pobývat v ostatních zemích EU.

„Třetizemci“ na území ČR pouze při plnění účelu pobytu

Druhou skupinu tvoří cizinci z ostatních, tzv. třetích zemí (tedy mimo EU). Většina z nich musí mít pro vstup na naše území vízum, a zůstávají-li delší dobu, pak povolení k dlouhodobému pobytu (typ přechodného pobytu). Výjimku mají cizinci, kterým je vízová povinnost zrušena (ale pouze pro krátkodobé pobyty do 90 dní), například obyvatelé Japonska nebo USA.

Jak to většinou probíhá, pokud chce „třetizemec“ přesídlit do Česka? Cizinec ze země mimo EU musí mít před vstupem na naše území i během celého pobytu zajištěný tzv. účel pobytu. V závislosti na tom, co plánuje v Česku dělat, si musí (zjednodušeně řečeno) obstarat povolení k zaměstnání nebo podnikání, musí být přijat ke studiu v akreditovaném programu nebo musí doložit, že je rodinným příslušníkem cizince s již povoleným pobytem. K tomu si musí koupit relativně nákladné komerční pojištění, sehnat bydlení dle zákonných norem a prokázat, že má dostatečné množství peněz pro sebe i svoji rodinu, jsou-li v ČR spolu. Navíc, pokud během pobytu v Česku „třetizemec“ ztratí práci (jak se to stalo řadě lidí v důsledku pandemie covidu-19), vyloučí ho ze studia nebo jeho podnikatelské aktivity negenerují dostatečný zisk, přichází i o povolení k pobytu. 

Povolení k dlouhodobému pobytu se vydává většinou na jeden až dva roky a při každé žádosti o prodloužení musí cizinec znovu prokazovat, že splňuje všechny podmínky. Teprve po pěti letech lze zažádat (po splnění řady dalších náležitostí) o povolení k pobytu trvalému, který už plnění účelu nevyžaduje. Podmínek pro vstup a pobyt v Česku je tedy celá řada, zorientovat se v nich a všechny je plnit rozhodně není snadné. Samotný zákon o pobytu cizinců prošel od svého vzniku v roce 1999 56 novelizacemi (podrobněji na stránkách Ministerstva vnitra).

Dopady pandemie covidu-19 na pracující cizince

Podle dostupných údajů Ministerstva vnitra z důvodu pandemie odcestovali zejména cizinci, kteří u nás pobývali na základě krátkodobých pobytů. Řada z nich přišla o zaměstnání, což v případě cizinců ze zemí mimo EU, kteří u nás nemají trvalý pobyt, znamená ztrátu pobytového oprávnění. I když některá místa obsadili Češi, kteří kvůli covidu-19 přišli o práci třeba v turismu nebo pohostinství, je nedostatek pracovníků z ciziny v oborech jako stavebnictví nebo průmysl citelně znát (dle analýzy ČMKOS pro LN). Pandemie dále ukázala, že Česko má nedostatek kapacit také ve zdravotnictví a pečovatelských službách. I v této oblasti pracuje řada cizinců. K 30. červnu 2020 se o české pacienty a klienty pečovatelských služeb staralo téměř 15 tisíc cizinců – zhruba třetina těchto pracovníků pochází ze zemí mimo EU. 

Je ekonomická migrace do ČR nějak regulovaná?

Příchod do Česka za prací podléhá silné regulaci. Pracovní povolení pro občany ze zemí mimo EU jsou obvykle vázaná na konkrétní pracovní místo a podmíněná předchozím testem trhu práce. Většina pracovních pozic musí být nejdříve vyvěšena po dobu 30 dní pouze pro české a EU občany, než je může zaměstnavatel nabídnout i zájemcům ze třetích zemí. A co mzdy? Podle údajů Českého statistického úřadu nejsou v běžných dělnických profesích ve výdělkových úrovních mezi zahraničními a českými pracovníky výrazné rozdíly, pouze ty způsobené vyšším počtem přesčasových hodin u cizinců. Kromě podmínek, které cizinci musí splnit, chtějí-li u nás pracovat, reguluje vláda ekonomickou migraci i kvótami a systémem podpůrných programů pro určité skupiny pracovníků, na jejichž příchodu má český trh práce zvýšený zájem. Tímto způsobem například v posledních letech podpořila příjezd pracovníků z Ukrajiny do českého zemědělství, lesnictví a zdravotnictví.

Reálné počty vs. oficiální statistiky

Oficiální čísla Ministerstva vnitra nepostihují turisty ani cizince, kteří u nás pobývají méně než 90 dní. Zároveň neodráží reálné počty občanů Evropské unie. Ti nepotřebují k pobytu v Česku žádné povolení. Měli by se pouze nahlásit na cizinecké policii, pokud plánují zůstat dlouhodobě. Kolik je tedy u nás reálně cizinců? Kvalifikované odhady mluví zhruba o 900 tisících. V porovnání s ostatními zeměmi EU ale stále patříme spíše k těm s poměrně malým podílem občanů jiné národnosti v populaci. Například takové Lucembursko má 47 % cizinců, v Rakousku a Estonsku je to 16 % (dle Eurostatu za rok 2019). I Češi samozřejmě přesidlují do jiných zemí. V roce 2018 jich takto emigrovalo téměř 28 tisíc.

Odkud k nám cizinci přicházejí?

Nejpočetnější komunita cizinců na území Česka pochází z Ukrajiny (158 300) a Slovenska (123 266). S větším odstupem následují Vietnam (62 523) a Rusko (37 827), dále pak Německo (21 004) a Polsko (20 588). Cizinecká populace v Česku je ale rozmanitá s příchozími téměř ze všech koutů světa. Narazit tak můžete i na někoho z Jamajky (4), Mosambiku (3) nebo třeba Svaté Lucie (2). Nejvíce cizinců si za svůj domov vybralo Prahu, v hlavním městě jich žije kolem 36 %. Z ostatních krajů je nejpopulárnější Středočeský (bez Prahy) a následuje Jihomoravský kraj. Naopak nejméně cizinců žije na Vysočině a ve Zlínském kraji. Aktualizované statistiky k počtu cizinců pravidelně vydává Český statistický úřad nebo Ministerstvo vnitra.